PRVNÍ TÝDEN V MILÁNĚ

   Tak po měsíci a půl odpočinku doma, scházení se s kamarády a prostě dávání se dohromady po Taiwanu jsem už zase pryč. Tentokrát na Erasmu v Miláně. Už jsou to skoro dva týdny, co jsem znovu opustila domov a program je tak nabitý, že jediné, co mě donutilo konečně napsat, je chřipka. Díky ní musím už od včera ležet v posteli, přestože venku je krásných 20 stupňů a venku na mě čeká plno možností. No co, budu tu ještě skoro 5 měsíců. :)
     Do Itálie jsem jela s rodiči autem, protože to spojili s horama v Trentu. Já jsem si tak s nimi mohla také jeden den zalyžovat, což bylo super.

Cesta přes Alpy

Můj pokoj na horách

Lyžování na Monte Bondone

Úterý

     V úterý nás čekal přesun do Milána. Po namáhavém nákupu v IKEE jsme konečně dorazili do mého nového domova. Náš domácí Iurii zrovna pospíchal vyzvednout mojí spolubydlící Johanu, takže nám jen udělal kávu a odešel a my si mohli byt prohlédnout o samotě. :) Rodiče si jen vypili kávu a spěchali zpátky na hory, naštěstí zrovna úterý byl jediný den, kdy pršelo a počasí vážně nestálo za nic, takže nebyla taková škoda strávit ho na cestě. 

     Když jsme se všichni tři (já, Iurii a Johana) sešli na bytě, nabídl nám, že se můžeme projít a vyřídit si kartu na metro. Jeho pomoc se nám hodila. Je z Ruska, ale v Miláně žije, pracuje a studuje už tři roky a mluví bez problému Italsky. K tomu je fakt hodný a ochotný kdykoliv nám s něčím pomoct a vypadá to, že mu záleží na tom, ay se nám tu líbilo - hned se ptal jestli nám něco neschází v bytě, že by to koupil, druhý večer nás vzal do IKEI (to proto, že jsme se špatně pochopili a zjistili první večer, že nemáme žádnou peřinu). No a při té příležitosti, kdy jsme zařizovali kartu na metro jsem zjistila, že nemám občanku a kartu pojišťovny - nechala jsem obojí v lyžařské bundě, která byla na horách. Docela mě v tu chvíli polilo horko, ale pak jsem se uklidnila a uvědomila si, že když mám pak, půjde to vyřešit. Večer nám Iurii uvařil večeři - těstoviny s lososem a k tomu jsme popíjeli víno a poznávali se. Byt je extrémně čistý, fakt se každý víkend uklízí, což je fajn. Nádobí se také myje pořád, aby na lince nic nezůstávalo. Jediný problém je, že je tu hrozná zima. Spím úplně oblečená, v mikině i teplých ponožkách, s peřinou i dekou. Už se těším až se oteplí. Ale zároveň bydlíme u rušné silnice a bojím se toho ,až budeme muset spát s otevřeným oknem. 

     Taky souběžně s naší ulicí vede metro. Takže je to občas cítit jako zemětřesení, když pod námi projíždí metro a celý dům to rozvibruje.

Soužití

     Bydlím ve sdíleném pokoji s Johankou, mojí spolužačkou ze školy, která je ale o dva roky mladší a tak jsme se předtím neznaly. Trochu jsem se soužití bála, ale nakonec jsem ráda, protože můžeme alespoň spolu večer chodit domů. Taky jí baví vařit a péct. :) 

     Tohle je moje první zkušenost života ve sdíleném bytě a přijde mi to super! Když se nám chce, scházíme se v kuchyni a povídáme si, vaříme si společně a vůbec můžeme spolu i chodit ven. Je to pro mě i první zkušenost s tím, že si mám sama nakupovat (já vím, v mym věku je to už ostuda :D) a zjistila jsem, že to vůbec neumím, protože ani v Čechách nemam představu, kolik co stojí a nedokážu zhodnotit co je drahý a co ne. Taky muset pravidelně uklízet celý byt je pro mě novinka. Nebo přijít domů a muset vařit a pak mýt nádobí. Nikdy se nic samo nenavaří. Taky si musím promýšlet, co budu jíst a mít to nakoupeno. Moc mi to nejde, tak jsem kvůli tomu asi utratila občas zbytečně víc peněz. 

Jinak s Johankou se nám už stala vtipná situace. Zjistily jsme, že máme stejné boty - zelené sportovní. Můžu říct, že jsem je nikdy na nikom neviděla! :D A my je tu teď máme obě. Jinak taky podle všeho máme i stejné džíny, ale ona si je naštěstí s sebou nevzala. :D Každopádně je to vtipné, nakupujeme ve stejných obchodech.

Prostřední balkon je náš a já stojím ve dveřích a mávám rodičům, když odjížděli :D 

Můj nový domov na příštích pět měsíců

Středa, Čtvrtek

   Další dva dny byly ve znamení Welcome weeku na Politecnico di Milano a nesmělého seznamování s novými lidmi. Měli jsme přednášky o životě v Itálii, o škole, o zdravotnictví a tak. Překvapilo mě, že jsem čekala, že Italové budou mít špatnou organizaci a nebudeme vědět, co máme dělat, ale vlastně to bylo nakonec všechno jasné a dobře zorganizované. Událost byla v kampusu Bovisa, což je na severu města více než hodinu cesty z našeho domova. My budeme studovat v kampusu Leonardo, který je více ve městě (naštěstí, je to tam mnohem hezčí). Kampus nemam zatím nafocený, tak příště.

První oběd v Italské restauraci a úplně jednoduché těstoviny

     Další fotky jsou foceny z našeho okna. Na ulici před domem se toho děje celkem dost. První fotka je food truck, který některé večery parkuje u nás před domem a prodává celou noc jídlo - myslíme, že se to někdy bude hodit.

     Každou středu a sobotu se parkoviště před domem mění na trhy. Ještě jsem je nestihla navštívit, ale jsem, zvědavá, co tam mají.

     Další zajímavost, která se u nás děje každé ráno - naproti domu je nějaká stanice (prý s tím má něco společného Vatikán), kam mohou přijít chudí lidé a brát si zadarmo jídlo. Takže takhle máme před domem každý den frontu a děláme si srandu, že až nám dojdou peníze z grantu od školy, budeme si tam taky chodit pro jídlo. 

Pátek

     V pátek jsme si zapisovaly rozvrh. Dělá se to celé přes internet, a jde jen o to, komu se rychleji podaří přihlásit a "naklikat" předměty, které chce. Stejné jako u nás na ČVUT. Vždycky jsem měla v Praze na rozvrh štěstí, žádné velké komplikace, ale tady se mi první tři hodiny ani nepodařilo přihlásit do systému. Nejvíc nám šlo o ateliér, věděly jsme, kam se chceme dostat a že se tam budou chtít dostat všichni. Iurii nám navrhl, abychom to obešli a jeli do školy na studijní a požádaly nějakou referentku ať to zapíše místo nás - jelikož oni se prý nějak přihlašují odjinud a neměl by jí ten server padat (nebo tak nějak). Tak jsme jeli všichni tři do školy a ten nápad nejspíš mělo spoustu lidí, protože studijní oddělení bylo úplně plné. A pak jako zázrakem se mi podařilo přihlásit a všechno si zapsat - ale ten dobrý ateliér byl už plný, tak jsem zvědavá, co vlastně budu mít. 

     Večerní program byla Pizza party. Jak už to bývá s Italy, celá akce byla strašně zpožděná a jedli jsme asi tak v půl jedenácté. Už jsem byla tak vyhládlá, že jsem přestala být společenská. Ale potkala jsem tam sympatickou španělskou skupinu. Dostali jsme jednu po druhé asi 5 pizz a jeden z Italů k ní měl vždycky výklad, takže to byla taková ochutnávka, pro každého u stolu byla vždycky čtvrtka pizzy z každého druhu. Nejlepší je Margherita. Je vtipný, jak jsou ty pizzy jiné, než jsme zvyklí. My máme radši tenké těsto a spoustu surovin na vrchu - stejně tak mi to říkali i Španělé, ale Italové to dělají jednodušeji. Už se těším do Neapole, tam je prý nejlepší pizza.

Sobota

     V sobotu jsme konečně stěhovali. Do té doby jsme s Johankou spaly na manželské posteli a neměly jsme stůl. Tak jsme se do toho konečně daly a Iurii nám ochotně pomáhal.

A tohle je výsledek.

     Večer jsme si pak daly večeři a otevřeli si všichni doma lahev vína a pak se vydali na procházku do centra, k Duomu.

Slavná Galleria Vittorio Emanuele, po sobotním karnevalu zůstalo po zemi plno konfet.

     Těšila jsem se, až uvidím Navigli - to je kanál podél kterého se spoustu hospod a barů a pořád je tam plno lidí. Hlavně v létě to musí být super.

     S Johankou jsme dostaly od Iuriiho kytku. Ani ne tak z jeho vůle, ale tady jsou lidi prostě hrozně drzí. Na procházce jsme potkali divného člověka, který se snažil všem vnucovat růže. My jsme je vůbec nechtěli, ale on Johance nacpal do ruky 4 růže a tvářil se, jako že si je může nechat zadarmo. Pak hned ale začal přesvědčovat Iuriiho, ať mu dá nějaké peníze, alespoň něco, kolik chce. Iurii řekl, že nemá drobné a ten chlápek samozřejmě že mu vrátí. Tak mu dal Iurii 5 euro bankovku a ten chlápek najednou Johance vytrhl z ruky jednu kytku, takže jí zůstaly 3 a Iuriimu nic nechtěl vrátit. Byli jsme strašně naštvaní, ale on prostě utekl. Vážně ta mentalita tady je mnohem otravnější než u nás.

Neděle

     V neděli jsme poprvé uklízely byt společně s Johankou. Odpoledne jsme měli v plánu další výlet organizovaný místními studenty pro Erasmáky - Skyscrapers tour. Vzali jsme s sebou i Iuriiho. Ten den byl zrovna zdarma vstup na Palazzo Lombardia, což je myslím druhá nejvyšší budova v Miláně. A vůbec tu jsou často takové akce na vstupy zdarma do muzeí nebo jiných budov. A je o ně zájem, což je vidět na té frontě, kterou jsme si museli vystát.

Tohle mi přišlo tak Italský...

V okolí Garibaldi, kde se postavilo několik nových mrakodrapů vznikl příjemný veřejný prostor, kde jsme se s novými kamarády zastavili na kávu po skončení tour.

Nejvyšší budova v Miláně - Unicredit building.

 Pondělí

     V pondělí dopoledne jsme měli schůzku s profesory, kteří nám měli poradit se studijním plánem. Nešlo vlastně o nic moc zajímavého, ale alespoň jsme si tam vyřešili všechno, co nebylo jasné. Pak jsme chtěly jít domů a stal se mi trochu trapas. Šla jsem k prvním dveřím ven, které jsem viděla a ani jsem si nestihla všimnout, že je na nich zákaz vstupu. Takže když jsem se je pokusila otevřít rozhučela se siréna hrozně nahlas na celou chodbu a všichni se na mě dívali. Ze dveří začali vykukoval lidi, aby se podívali co se děje. V tu chvíli jsem se snažila být neviditelná a rychle jsme s Johankou odešly z místa činu. :D 

    Večerní plán byla další organizovaná akce, kde jsme měli vyzkoušet Panzerotti - tradiční jídlo z jihu Itálie jídlo. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela, ale je to prostě langoš. :D  Na akci přišlo tolik lidí, že jsme se nevešli nikam dovnitř a stáli jsme celý večer na ulici a povídali a seznamovali se.

Úterý

     V úterý jsem měla hned od rána skvělou náladu. Počasí bylo prostě krásné a mě se chtělo jít hned ven. Nejdřív jsem musela jít na úřad, zařídit si něco ohledně žití v Miláně pro cizince. Procházela jsem se krásnými ulicemi a nasávala začátek jara a město. Hned jsem věděla, že bude dobrý den. Na úřadě jsem se jen tak ve frontě seznámila se sympatickou holkou z Istanbulu, která dokončuje práva a hned jsme si padly do noty a domluvily se, že se chceme spolu sejít.

     Potom jsem se měla poprvé potkat se svým buddym. Pozval mě, ať se připojím k němu a jeho kamarádům na oběd do sushi restaurace. Na sushi se mi sice moc nechtělo, navíc je to tu celkem drahé, ale věděla jsem, že se musím snažit družit. :D Nakonec z toho bylo super odpoledne! Obědvala jsem se čtyřmi Italy, třemi kluky a jednou holkou, všichni to jsou ajťáci a je jim kolem dvaceti let. Angličtina jim dělala trochu problém, takže pořád mezi sebou přeskakovali do Italštiny a já se snažila porozumět a musím říct, že mě to vážně dost unavilo. Ale vyzvěděla jsem od nich jejich oblíbená místa, kam chodí, co stojí za to a tak. Jeden z těch kluků je údajně expert na kávu a tak když se domlouvali, že po obědě chtějí jít na kávu, bylo mi jasné, že musím jít také a objevit nějaké dobré místo na kávu od místních! To byla moje první "pravá" italská káva. Pěkně na stojáka a za minutu dopito. :D Ale káva byla výborná! Překvapilo mě, že do té úplně malé kávy si téměř všichni nasypali celý balíček cukru. A to jsem myslela, že moc sladím. 

     Po kávě jsme se šli projít do parku Sempione, což je oblíbené místo mého buddyho Fabrizia. Setkali jsme se s další holkou, která nás chtěla vzít na místo s nejlepší zmrzlinou! Nemohla jsem uvěřit tomu štěstí, že za jedno dopoledne budu mít doporučení na nejlepší kávu a ještě na nejlepší zmrzlinu. :D Teď už tu každého můžu provázet jako místní! Zmrzlina byla výborná, seděli jsme na sluníčku před parkem a povídali si. Já jsem musela už brzy odejít, protože jsme večer měli v plánu další organizovanou akci - Tandem night a potom velkou věc - první návštěvu klubu v Miláně. Jelikož jsme se obě s Johankou dlouho potulovaly po městě, nestíhaly jsme začátek Tandem night a přišly jsme vlastně spíš hodně pozdě. Alespoň byli všichni takový komunikativní a nemusely jsme se zapojovat do seznamovacích her. Hned jsme se začaly bavit se skupinou Němců - těch je tu fakt hodně. Poprvé jsme vlastně zkusily zdejší nejpopulárnější věc - aperitivo. Italové večer chodí ven na aperitivo, což znamená, že zaplatí nějakou částku a dostanou drink a neomezený bufet. Další drinky už si musí kupovat. Pro nás to bylo zas celkem drahé, jedno pití stálo 4 eura. Ale na výběr byly různé koktejly i pivo. Jestli někdy budete chtít ušetřit na alkoholu, zkuste Negroni, nemusela jsem si dávat už nic jiného. Po půlnoci se parta plynule přesunula do klubu, kde jsme tančili až do rána. Horší to bylo s cestou domů. Máme sice před domem zastávku nočního autobusu, ale stejně už teď vím, že se sama asi niky neodvážím. V Miláně jsou prostě ti pobudové nějaký víc otravný než v Praze. Takže budeme s Johankou chodit večer spolu.    

Kluby

     Kluby jsou tu poměrně drahé, ale pro Erasmus studenty mívají speciální akce se zlevněným vstupným a třeba jedním pitím v ceně. Jenže...  ukázalo se, že když si v klubu chci dát do šatny bundu, stojí to 5 euro. A pokud mám zrovna ještě šálu, stojí to dalších 5 euro. Takže 5 euro za každý kus a to prý vážně kontrolují, jestli nemáš něco v rukávu. No a tak jsme s Johankou raději vyrazily bez šály. :D A protože v noci byla zima, možná proto teď ležím doma s chřipkou. 

Středa

     Po noci v klubu bylo vstávání celkem krušné. Ale ve středu na oslavu dnu žen byl ve většině Milánských muzeí vstup pro ženy zadarmo. To jsme si nemohly nechat ujít a tak jsem si domluvila už ve dvě hodiny odpoledne sraz se svou novou Tureckou kamarádkou. S ní i s Johankou jsme šly do muzea moderního umění, které je ve Ville Reale. Potom jsme šly do vedlejšího parku na kávu. Je to spoustu krásných parků, možná proto, že každá renesanční villa měla své zahrady a ty jsou teď přístupné jako parky. Další cíl byla Pinacoteca - slavná galerie. Tam mě už bohužel opustily síly a šla jsem raději domů. No a večer už mě bolelo v krku a od té doby jsem nemocná.

Interiéry Villy Reale - tam chci bydlet!