KRISTÝ A MILDA NA TAIWANU

     Tak zase po hodně dlouhé době je čas něco napsat. Už je to měsíc, co za mnou přijeli Kristý s Mildou a společně jsme konečně procestovali ostrov. Od té doby, co odjeli jsem se snažila co nejvíc zabrat do školy (v rámci možností :) no a dnes jsme odevzdali ateliérový projekt, takže mám trochu čas něco napsat. Toho času ale není moc, jelikož pozítří brzy ráno odjíždím na další výlet, kam už se moc těším! Ale o tom napíšu až příště.
     Vyprávění dneska zkrátím a ukážu radši víc fotek, protože Taiwan je nádherný ostrov, kde v jednu chvíli můžete být na pláži s bílým pískem a jen za pár desítek kilometrů v horách. Je tu prostě všechno.
     Kristý a Milda přiletěli ve čtvrtek 10. listopadu a na naší cestu jsme vyráželi v pondělí ráno. Čtyři dny poznávali Taipei a musím říct že jsme měli obrovské štěstí na počasí jak v Taipei, tak i na jihu, kde bylo celou dobu kolem 30 stupňů (když tam naši další kamarádi jeli o týden později, tak byla zima a pršelo). V Taipei jsme si půjčili auto pro 7 lidí s velkým kufrem na zavazadla (no, reálně bylo maximálně pro šest lidí úplně bez věcí). Po západním pobřeží jsme dojeli do Kaoshiungu, největšího města na jihu, strávili pár dní v Národním parku Kenting a pokračovali po východním pobřeží zpět na sever do Hualienu, města poblíž Národního parku Taroko. Odtud jsme se v soobtu vraceli zpátky do Taipei.

Uvítání po více než dvou měsících odloučení. Cesta z letiště na kolej. Z nějakého důvodu jsem po dvou měsících v subtropech pořád bledší než Kristýna :D 

Po příjezdu do centra jsem Kristý a Mildu vzala hned na své oblíbené jídlo tady - knedlíčky. Bohužel si to moc neužili, protože byli hodně unavení po cestě. 

Večer jsme se vydali na Raohe market, v současnosti nejpopulárnější night market v Taipei.

Druhý den bylo krásné počasí a tak jsme šli na prohlídku města. Procházeli jsme se v parku u Taipeiského národního muzea,... 

...obědvali jsme sushi ze Sushi Take-out v parku u Chiank Kai Shek memorial hall,...

...zašli jsme do první kočičí kavárny na světě,...

...a skamarádili se tam.

Musím říct, že kontakt s kočkama mi tu hodně chybí. Bohužel ty místní se nenechají skoro ani pohladit. Kočky na Taiwanu si vážně žijí jako královny, i ty pouliční jsou obtloustlé.

A když se rozhodnou, že budou spát na něčí mikině, těžko si to nechají vymluvit.

Další zastávka byla Konfuciův chrám. Díky návštěvě Kristý a Mildy jsem si prošla spoustu turistických atrakcí, které jsem předtím nestihla, tak jsem byla ráda, že jsme šli společně. :)

Večer jsem už byla pěkně vyřízená, zatímco K a M se drželi a po celodenním chození po památkách trvali na tom, že projdou ještě obchody s oblečením. Na programu byl Shida market - místo, kde jsou moje nejoblíbenější knedlíčky v Taipei (na fotce). Vypadá to jako rodinný podnik, kdy všichni sedí a vyrábí knedlíčky a všechno jim jde jako po másle.

Kolejní menza.

V sobotu měli K a M svůj program a jeli se podívat do Jiufenu (městečka na severu vystaveného na terasovitém terénu v období japonské kolonizace). Jelikož mě skolila nějaká nemoc, i nedělní dopoledne trávili sami, výšlapem na Elephant Mountain. To počasí, které chytli jim můžou závidět i lidi, kteří tu studují celý semestr, protože byla skvělá viditelnost a to tu často není. Oběd jsme si dali v jedné z nejlevnější restauraci s Michellinskou hvězdou na světě - Din Tai Fung, slavné knedlíčkárně. 

Musím říct, že oběd byl výborný, ale stejně dobré knedlíčky jsme jedli i 4 x levnější. V restauraci se čekala fronta asi hodinu a půl.  

Krásné počasí bylo i na návštěvu Taipei 101, 4, nejvyšší budově na světě. Na fotce je vidět, jak je město obklopené zelenými kopci a plynule přechází do národního parku. Hiky tu začínají už na konečné metra. Při západu slunce šlo dobře vidět, jak daleko vrhá budova stín na ostatní domy.

Na "101" jsme strávili dost času, prohlídli jsme si výhled a pak jsme sledovali západ slunce.

V pondělí ráno jsme vyrazili na cestu do Kaoshiungu. Na fotce je největší budhistické centrum na Taiwanu.

Lotosové jezero v Kaoshiungu, obklopené svatyněmi.

Pláž v Kentingu, kam jsme to měli asi deset minut pěšky z ubytování. Narozdíl od pláží na severu, tady to bylo čisté. Ale bohužel díky velkým vlnám se skoro nedalo koupat.

Výhledy na pobřeží vážně stojí za to. Vystoupili jsme z auta na vyhlídku a byl tu takový vítr, že jsem to nemohla ustát, jako vážně. :D Vítr mě házel na kameny a nešlo mi ani moc fotit. 

Nejjižnější bod Taiwanu

V Kentingu jsme se vydali na vodopády. Nakonec to bylo celkem dobrodružné, šli jsme všichni jen v žabkách, protože jsme nečekali, že budeme muset pomalu šplhat po laně, abychom se na vodopády dostali. 

Náročný výstup ale určitě stál za to. Jelikož bylo mimo sezonu, nepotkali jsme vůbec nikoho dalšího.

Poprvé jsem si připadala, že jsem fakt v džungli.

Výhledy při cestě po východním pobřeží.

Národní park Taroko je slavný hlavně pro mramorovou soutěsku obklopenou vysokými zelenými kopci. 

Bohužel i když bylo už pár týdnů po posledním tajfunu, většina stezek byla zavřená kvůli možným sesuvům půdy (na které tu byla upozornění na každém kroku). Ale celá soutěska se dá projet autem, takže jsme zastavovali tam, kde se nám to líbilo.

Došli jsme na přírodní horké prameny. Vstup sem je oficiálně zakázaný, protože v minulosti mnoho lidí zabily padající kameny ze skály nad pramenem. Podle toho taky vypadala cesta dolů. Museli jsme přelézat zavřenou branku a jít po schodech, které se často skoro rozpadaly. Lidí dole ale bylo fakt dost, je to populární místo a vůbec se nedivím. Je to úplně přírodní pocit koupat se v horké vodě obehnané kameny, když okolo proudí ledová divoká řeka. 

Nakonec jsme byli rádi, že jsme jiné zákazy neignorovali, protože při procházce na asi jediné povolené stezce (kde teda nebylo nic moc k vidění a byl to asi jen kilometr) jsme najednou uslyšeli obrovskou ránu. Někde kus od nás se zrovna sesunul kus skály a spadl do soutěsky.  

Deset dnů uteklo jako voda a už jsem je zase vezla na letiště. Kristý už odjíždí s novou super bundou :)